Jdi na obsah Jdi na menu
 


Maloskalsko

14. 6. 2007

Pokud si mohu vybrat krajinu, kudy ráda procházím, neměly by tam chybět skály, nejraději pískovcové a šumět lesy. Pokud narazím v takové krajině na skalní města, romantické hradní ruiny a vzrostlé borovice, cítím se tam jako ryba ve vodě. Není divu, že mne oslovil Český ráj, avšak od hlavní turistické trasy, kde jsem musela dlouhé minuty čekat, než projdou davy lidí, abych si vyfotila nějaký koutek přírody bez lidí, mne poměrně brzy zavál zájem do méně exponovaných končin, které nejsou díky své atraktivitě liduprázdné, přesto je v nich turistů nepoměrně méně. Některé vám dnes představím a na dnešní virtuální procházce spolu zavítáme do perly Českého ráje - Malé Skály a na přilehlé hrady.

Malá Skála je naprosto unikátní místo, které zapůsobí bezpochyby na každého, kdo sem přijde. Hluboké údolí s protékající Jizerou a kolem vysoké skály s hradem hradem Vranovem, novogotickým Pantheonem a roztroušené domky dávají pocit, že jsme zabloudili v čase o 100 let zpět. Snový pohádkový ráz umocňují ještě vysoko čnící Suché skály, nazývané také Kantorovy varhany či Maloskalské Dolomity. Jejich charakteristicky rozeklaný úzký hřeben připomíná vysokohorské štíty. Suché skály se vyznačují mimořádnou tvrdostí, protože geologicky jsou naprosto unikátní a jsou vyhledávaným horolezeckým terénem. Městečko si udrželo svou rázovitost a styl, proto se zdá neuvěřitelné, že jako takové oficiálně vzniklo až v roce 1953, kdy došlo ke sloučení deseti původních obcí.

Avšak první zmínky o Malé Skále pocházejí z roku 1422, její jižní část vznikla jako samostatná ves Vranové již koncem 14. století, kdy spolu s okolními osadami náležely k dominikánskému klášteru v Turnově. Podle ní se jmenuje také skalní hrad Vranov, často nazývaný též Skály nad Jizerou, který vyrostl na pískovcovém útesu nad pravým břehem řeky okolo roku 1425, tedy rok po zničení turnovského kláštera husity. V roce 1802 koupil zdejší panství František Zachariáš Römisch, který celé okolí proměnil v přírodní park a na troskách starého hradu vybudoval památník všem hrdinům, Pantheon, jemuž vévodí novogotický letohrádek z roku 1826.

Malá Skála je však také dějištěm kulturních akcí, například 21. 7. 2007 zde proběhne
Folková noc na Frýdštejně a 27. - 29. 7. 2007 rockový festival Benátská noc made in Gambrinus.

Na Malé Skále také působil pedagogický reformátor a rebel František Bakule, náš průkopník pragmatického vyučování, který zaváděl do škol pracovní výchovu a své postupy později skvěle uplatnil při náplni vyučování jako pedagog Jedličkova ústavu, dodnes jsou známí jeho Bakulovi zpěváčci a po 1. světové válce učil sebeobsluze a zapracovával do rukodělných činností válečné invalidy. Překvapilo mne, že tak významnou osobnost oficiální stránky obce, kde mají význační občané své místo, tvůrci stránek zcela opomenuli.

Z Malé Skály se nejprve vypravíme po zelené značce na 4 km vzdálenou osmnáctimetrovou cihlovou okrouhlou
rozhlednu Kopanina. Při dobré viditelnosti lze odtud spatřit téměř celý Český ráj, pohoří Jizerských hor a Krkonoše. Když budete mít obzvlášť štěstí, uvidíte i hrad Bezděz, Házmburk, vrchol Ještědu a Kozákov. Rozhledna však skrývá jednu velkou zradu - když k ní vysupíte, často zjistíte, že je zavřená a klíč si můžete zapůjčit Myslivecké chatě na Kopanině oproti vratné záloze 100 Kč, vstupné činí 10 Kč. Abyste si podobný zážitek ušetřili, stavte se raději napřed v chatě dole pro zmíněný klíč. V tomto místě lze také dobře zaparkovat, pokud jste si k rozhledně popojeli autem.

Z Kopaniny se po modré značce po necelých 1,5 km dostaneme na hrad Frýdštejn. Pokud se na hrad podíváme historicky, dozvíme se, že první písemná dokumentace dokládající existenci hradu se objevuje kolem roku 1385, ale hrad je ještě starší, což potvrzují jeho rozměry, poloha věže a celkové uspořádání. Je postaven na ostrohu, připojenému ke svahu pískovcového hřbetu, jímž si před dávnými věky našla svou cestu Jizera. Hrad často měnil své majitele, mezi které patřili například páni z Dražic, Jan z Bibrštejna, páni z Kováně, Jiří Berka z Dubé, Jan z Vartemberka nebo Buhuněk, řečený Puklice. Až do husitských válek nebyl o hrad velký zájem, v roce 1432 byl na měsíc obležen husity, ale pak došlo k dohodě mezi tehdejším pánem hradu Bohušem z Kováně a husity a tak byl hrad zachráněn. Od roku 1540 byl připojen k Dubskému panství a počal chátrat a jeho obnovu přinesla až vlna romantismu 19. století.

Frýdštejn je impozantní zřícenina s úžasnými rozhledy, ale pokud máte strach z výšek, asi bych ho na vašem místě vynechala. Nebezpečný terén hradu taky není vhodný pro psy, kteří sice mají přístup povolen, ale rozhodně pro ně bude bezpečnější zůstat dole.

Z Frýdštejna se můžeme vypravit za osvěžením na necelý kilometr vzdálené
koupaliště Frýdštejn nebo pokračovat Zlatou stezkou Českého ráje podél skal po červené značce 10 km do Turnova přes Voděrady (asi 2,5 km), zříceninu Drábovna u Záborčí (asi 5 km), kde jsou dodnes patrny trosky skalního hrádku. Místo bylo osídleno již v mladší době kamenné. Ve 13. st. vybudován dřevěný skalní hrádek, který měl chránit obchodní stezku podél Jizery. Dochovány jsou místnosti vysekané do skály a kotvící drážky dřevěných staveb.

V Turnově se můžeme potěšit místním
muzeem a pokračovat po červené značce do Betlémských a Klokočských skal kolem Postojny, největší, téměř 300 m velké jeskyně v Zeleném dole, kde nacházeli své úkryty pravěcí lidé. Červená značka pak přechází ve žlutou, vedoucí vás ke zřícenině hradu Rotštejn - asi 9 km od Turnova, po celé délce této žluté značky je zákaz vjezdu na kole.

Oblast Klokočských skal si vysloužila své pojmenování podle dřeviny
klokoče zpeřeného, lidově zvané klokočí. Dnes je klokoč chráněný, vyskytuje se poměrně zřídka v listnatých lesích středních a východních Čech. Najdeme ho jako keř nebo malý stromek 2 - 5 m vysoký. Kvete v květnu až červnu žlutavě bílými, uvnitř narůžovělými květy. Plody Klokoče dozrávají v září a říjnu. Jsou velmi tvrdé. V minulosti se používaly k výrobě růženců a lidové bižuterie a dřevo bylo ceněno v řezbářství.

Hrad Rotštejn není příliš známou a navštěvovanou turistickou atrakcí, i to byl jeden důvod, proč jsem ho dnes chtěla představit. Domnívám se, že opravdu stojí za to. Hrad byl založen ve 2. polovině 13. století. Nejvýznamnějším majitelem hradu byl Vok II. z Rotštejna. Největšího rozmachu hrad zažil až za vlády Karla IV., kdy patřil Ješkovi z Rotštejna. Pak zmínky o hradu mizí, byl využíván prchajícím a skrývajícím se obyvatelstvem za třicetileté války a vytesané místnosti a labyrinty sloužily obyvatelům až do 19. století. Tyto labyrinty jsou dnes vítanou atrakcí pro turisty, navštěvující hrad. Ve 20. století za záchranu a obnovu hradu bojoval Klub českých turistů a provedl některé konzervátorské zásahy, bohužel se mu záchranu hradu prosadit nepovedlo. Atraktivní hrad pak sloužil filmařům pro kulisy filmů (Mrkáček Čiko, Přijela k nám pouť a S čerty nejsou žerty). O posledním srpnovém víkendu zde bude probíhat kratochvílná taškařice se zpěvy a ukázkami šermířských soubojů.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA