Jdi na obsah Jdi na menu
 


Za ochlazením do soutěsek Českého Šýcarska

8. 6. 2007

A je to tady, přestože ještě někteří z nás vylévají ze zatopených sklepů po nedávné bouřce vodu, kýžené ochlazení se nedostavilo a meteorologové předpovídají další vedra a výhledově vyprahlé a horké léto. Když už je mi takové horko, že ani voda v rybníce nepřináší ochlazení a sním o tom, že si ustelu v obřím mrazáku v obchodě, zpravidla vyrážíme k říčce Kamenici do chladivých hřenských soutěsek. Zvu vás tedy na výlet do těchto končin.

Pokud pojedete autem, nezapomeňte si prohlédnout za Novým Borem jedinečný čedičový útvar, lidově zvaný Varhany, oficiálně se jmenuje Panská skála. Jedná se o pozůstatek nevelkého čedičového návrší, vyčnívajícího z náhorní plošiny mezi Kamenickým Šenovem a Práchní. Původně zde bylo návrší s trojicí křížů na vrcholku, nazývané Kalvárie. V 18. století byla při lámání kamene odhalena  pozoruhodná vnitřní stavba vršku, tvořeného štíhlými čedičovými sloupy. Uprostřed návrší stojí sloupy téměř svisle, ale směrem do stran se postupně sklánějí, jejich uspořádání dle výšky jako píšťaly varhan jim dalo jejich lidové pojmenování Varhany.
 
Lidé si jedinečnost tohoto přírodního útvaru dobře uvědomovali již v minulosti a bojovali za jeho záchranu, aby skála nebyla zcela vytěžena, což se jim se střídavými úspěchy a neúspěchy dařilo až do 2. světové války. Po válce byla narušená skalní stěna  zakonzervována a roku 1953 byla skála prohlášena přírodní rezervací a stala se jednou z nejnavštěvovanějších geologických pozoruhodností, známou i v zahraničí a tu a tam je využívána i filmaři - například v pohádce Pyšná princezna. Pro tuto pohádku si mnoho dalších záběrů filmaři vybrali také v Českém Švýcarsku, například v Dolském mlýně, ale o tom si povíme později.

Pokud jste plánovali se letos cestou ke Hřensku stavit v indiánském muzeu v Růžové, bohužel tento rok je v rekonstrukci a bude zavřené.

Hřensko je vstupní branou do Národního parku České Švýcarsko. Malebná obec ležící na soutoku Labe a Kamenice se zcela soustředí na cestovní ruch. S nadmořskou výškou 115 m n.m. je nejníže položenou obcí České republiky. Hřensko bylo v minulých letech těžce zkoušeno povodněmi a muselo bojovat o vládní dotace na zakonzervování zvětralých skalních masivů, které v některých místech hrozily zřícením a ohrožovaly pod ním stojící domy. Rázovité barevné chaloupky propůjčují tomuto místu unikátní a veselý vzhled, vždy si tu připadám jako v pokojíčcích pro panenky nebo jako bych procházela cukrářskými výtvory.

Pokud jste smířeni s živějším turistickým ruchem a nechcete si nechat uniknout atrakci plavby na lodičkách, patrně zaparkujete ve Hřensku a vydáte se pohodlnou cestou Edmundovou soutěskou  asi 1,5 km podél Kamenice k přístavu lodiček. Edmundova (Tichá) soutěska měří 960 m,  sousední Divoká soutěska 450m. Jízda  loďkou trvá v Edmundově soutěsce asi 20 minut, v Divoké pak 15 minut a je možná oběma směry. Cena za jízdenku pro dospělého je 50 Kč, pro dítě či důchodce 25 Kč.

Díky Horskému spolku byla v r. 1889 zpřístupněna dolní soutěska Kamenice. Lidé tuto skutečnost přijali velmi příznivě, a proto kníže Edmund Clary-Aldringen nechal vybudovat pobřežní stezku podél Kamenice - pozval italské baraby (tuneláře), mající zkušenosti se zpřístupňováním takového terénu, aby vybudovali mostíky, lávky, chodníky a tunely a v roce 1890 byl zde zahájen provoz na pramicích. Nedlouho po zpřístupnění soutěsky dal Edmund Clary-Aldringen vystavět na Mezní Louce hotel sloužící jako klimatické lesní lázně a v roce 1898 následovalo díky Horskému spolku otevření také Divoké soutěsky pro turistiku i jízdu na pramici, položené výše na Kamenici.

V hluboké Edmundově i Divoké soutěsce v důsledku hromadění studeného vzduchu rostou na dně chladnomilné druhy rostliny, typické jinak pro horské polohy, jako např. čípek objímavý, violka dvoukvětá nebo vranec jedlový. Z ptáků se zde teoreticky můžete setkat s ledňáčkem  říčním, který je ovšem velmi plachý, a přestože sem jezdím velmi často, nikdy se mi ho zde nepodařilo spatřit, (o to víc mne jeho opakovaný výskyt překvapil v pražském Hloubětíně u Rokytky :-)) relativně často je zde k vidění skorec vodní, jeho zvuk můžete slyšet zde, konipas horský,  netopýr vodní  a vzácný čáp černý. Zde můžete slyšet jeho unikátní klapavě kňouravý zvuk.

Vyskytuje se zde vzácně i vydra říční a byli zde vysazeni také v rámci projektu Losos 2000 také lososi. Cílem bylo navrácení lososa obecného do co největšího počtu vodních toků Evropy. Výhodou Národního parku České Švýcarsko je to, že zde má losos obecný největší šanci vytvořit stabilní populaci. O tom vypovídá výsledek premiérového odlovu z roku 2002, kdy byli odchyceni čtyři dospělí lososi, kteří se sem připluli vytřít. V součastné době se blíží do finále budování rybích přechodů na řece Kamenici. Přechod na Divoké soutěsce je těsně před dokončením, druhý se buduje v Edmundově soutěsce. Určitě neujdou vaší pozornosti, až se zadíváte na jezy v přístavištích loděk.

Pokud se rozhodnete od horního přístaviště pramic v Divoké soutěsce dojít k Velké pravčické bráně, vystoupejte na Meznou a dále vás povedou turistické značky. Pohodlnější je ovšem zajet na parkoviště k rozcestí Tři prameny a odtud vyjít k bráně.

Velká pravčická brána je největší přirozená skalní brána na našem kontinentu  a je považována za nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska; je symbolem celé oblasti.  Rozpětí oblouku u dna je 26,5 m, výška otvoru 16 m, šířka 7-8 m, minimální tloušťka 3 m, vrcholová plošina brány je 21 m nad jejím dnem.

Z Pravčické brány se dejte Gabrielinou stezkou po vrstevnici podél skal, tato cesta skýtá překrásné vyhlídky a posléze jí dojdete na Mezní louku, kde se nachází kemp, hotel a občerstvení. Odtud můžete opět sejít do soutěsek, pokud se chcete ochladit, nebo z Mezní louky odbočit na druhou stranu do skal, plných překrásných a velkých převisů, či pokračovat po červené na Malou pravčickou bránu. Bohužel díky tomu, že se tato oblast nachází v těsné blízkosti hranic, se zde také čas od času na odlehlých místech mimo turistické značky podle místních obyvatel můžete setkat s běženci a toto setkání nebude pro žádného z vás příjemné ani bezpečné.

Proto doporučuji místo vyprahlých, i když krásných skal sejít z Mezní louky po modré značce opět dolů do soutěsek a dát se nikoliv doprava k lodičkám, ale doleva podél řeky Srbskokamenickou soutěskou k Dolskému mlýnu. Protože zde není cesta až tak jednoduchá, odměnou vám bude turistů prosté ticho a pohádková krajina. Pamatuji si, jak jsem několik hodin seděla na vyhřátém balvanu v řece a za celou dobu spatřila pouze srnku, která se přišla napít a jednoho brodícího se trampa. Dodnes toto místo považuji za nejkrásnější místo na světě – je jím pochopitelně pro mne, vy máte určitě také takové své místečko někde jinde. Pokud vás odrazuje divočina a to, že se občas budete muset přebrodit na druhý břeh, doporučuji zaparkovat až ve Vysoké Lípě a po modré značce sejít přímo k Dolskému mlýnu. 

Dolský mlýn je překrásná romantická zřícenina, bohužel díky havarijnímu stavu v současné nepřístupná, ovšem připadá mi to jako lepší řešení než dřívější plány z něho udělat hospodu. První zmínky o tomto mlýnu se datují do roku 1515, později byl znovu postaven v roce 1727  i s budovou pekárny a v roce 1814 byl ještě doplněn o budovu palírny. Koncem 19. století zde končila trasa pramic Ferdinandovy soutěsky, tehdy došlo k vybudování výčepny. Později zde sídlila finanční stráž a po roce 1945 byl objekt opuštěn a využili ho později pouze filmaři k natočení scén z mlýnice v pohádce Pyšná princezna.

Od Dolského mlýna se dejte podél pstruhového potoka po žluté značce asi 2 km do Jetřichovic. Fotky z této trasy najdete zde. Odtud se dále můžete rozhodnout  pokračovat po žluté značce k dětské ozdravovně, u kiosku a parkoviště pak vpravo do Haťového dolu. Za oplocením areálu uhněte na neznačenou pěšinu, která stoupá ke zbytkům hradu Falkenštejna (Sokolí) nebo využít místní koupaliště. Z Jetřichovic můžete autobusem sjet po silnici opět do Hřenska nebo se vydat zpět stejnou cestou.


V soutěskách je k vidění mnoho takto šroubovitě rostlých stromů, bohužel jsem se nedozvěděla proč, jen odhaduji, že možnou příčinou by mohl být překotný růst směrem za světlem

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA