Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor s Eveline Jahelkovou, vedoucí děčínského útulku

18. 7. 2008

Kdy vznikl v Děčíně útulek pro zvířata a jak dlouho ho vedeš?

Útulek vznikl v roce 2000 a já jsem v něm nastoupila hned od jeho otevření v prosinci jako vedoucí.


Určitě není náhoda, že děčínský útulek je velmi populární, čím si myslíš, že jste si takovou oblibu a popularitu u lidí vybudovali?

Přikládám velký vliv prostředí - útulek je nejen upravený, ale dbáme i o zeleň. Samozřejmostí je i čistota - čistá, upravená a zdravá zvířata, kterým se věnujeme. Pracujeme i s problematickými jedinci, aby se socializovali a vštípili jsme jim základy výchovy, čímž zvyšujeme jejich udatelnost. Dalším důvodem je nesporně i to, že se věnujeme propagaci, ať je to internetová prezentace, besedy na školách, prezentace zvířat v tisku nebo umisťovací výstavy a kynologické akce. Díky tomu, že jsme zde vybudovali infocentrum, poskytujeme poradenskou službu jak lidem, kteří mají problémy se svými vlastními psy, tak i lidem, kteří si adoptovali psa od nás či z jiného z útulku a pořádáme zde také besedy pro školy a další skupinky zájemců.

Obrazek


Moc se mi líbí to, jak se věnujete dětem, to také nebývá samozřejmostí.

Věnujeme se hodně dětem s cílem vychovat novou generaci slušných pejskařů, kteří se dokážou zodpovědně o zvířata starat a poskytnout jim maximum, pokládáme to rovněž za důležitou součást prevence před pokousáním dětí od cizích i vlastních psů.


Libí se mi tvé vstřícné vnímání ostatních útulků a snaha o spolupráci, v návštěvní knize a vašich stránkách www.utulek-decin.estranky.cz  je zmínka o návštěvě útulkářů z Ústí, jezdí k vám stříhat paní Markéta Šifaldová, která dobrovolně vypomáhá i v Krupce, na stránkách máš nabídku i ze záchytných kotců v Rumburku. Toto není zdaleka samozřejmostí. Proč je nevnímáš jako konkurenci a snažíš se o spolupráci?

Útulky jsou všechny na jedné lodi, jejich společným cílem je záchrana zvířat a jejich umisťování do vhodných rodin. Spolupráce by měla fungovat nejen při předávání informací o zvířatech, ale třeba i v řešení problémů s některými majiteli či nevhodnými zájemci o psy. Bohužel si do útulku přijdou pro zvířata i sadisti, zoofilové, sociopati, lidé využívající psy k zápasům nebo lidé, kteří si jimi chtějí vylepšit jídelníček. Kdyby spolu útulky lépe spolupracovaly, dalo by se toto nebezpečí částečně eliminovat. Ráda bych, aby si útulky radily  i v jiné problematice a nevnímaly svou nevědomost jako ostudu a požádaly okolní útulky o radu. Bylo by ideální, kdyby se nám podařilo sjednotit úspěšné postupy při řešení administrativních či jiných problémů, se kterými se všichni setkáváme. Tato spolupráce se mi velmi osvědčila také při vyhledávání ztracených a nalezených psů, kteří dříve byli obyvateli jiných útulků. Je to však o tom, že je třeba, aby útulky svou nabídku psů na internetu pravidelně aktualizovaly a o takovou spolupráci jevily zájem.


Jak hodláš rozvíjet takovou spolupráci s útulky v budoucnosti?

Chystáme se v dohledné době uspořádat celorepublikový seminář pro útulkáře, kde bychom se mezi sebou poznali na vlastní oči, což samo o sobě spolupráci mezi útulky může pronikavě vylepšit. Zde by se řešily např. problémy s agresivními zvířaty, veterinárním ošetřením, provozem útulku, ať po stránce praktické či administrativní, postupy při odebírání zvířat, řešení případů týrání aj.

Obrazek


Útulek v Děčíně je nádherný, dostatek prostoru i výběhu pro psy a mnoho květin a okrasných keřů dělá velmi příznivý dojem. Kdo o tuto zeleň pečuje?

Sekání trávy je chlapská práce, tu odnáší chlapi a hrabání trávy a péče o kytičky je práce pro nás, ženy. Je to sice pracné a často zde zůstáváme přes čas, ale určitě se to vyplatí, příznivě to působí nejen na nás, ale i na návštěvníky. Jednou se nám dokonce stalo, že přijeli lidé do útulku a zase odjeli, protože se domnívali, že se jedná o soukromou haciendu. :-) A nezastírám ani to, že nás pak chvála návštěvníků potěší a zahřeje u srdce. Útulek obdivují i nároční návštěvníci ze zahraničí.


Setkala jsem se s názorem některých pracovníků útulků, že jejich práce je tak bídně zaplacená, přestože je tak náročná, že lidé od nich nemohou čekat nadprůměrné nasazení. Tím omlouvali špinavá zvířata, nepořádek i svou neochotu komunikace se zájemci. Jaký je tvůj názor na tohle?

Tuhle omluvu v žádném případě neberu. Pokud tuto práci dělají jen pro peníze, měli by s ní okamžitě skončit. Tato práce se musí dělat s elánem a zájmem o zvířata, aby útulek pak k něčemu vypadal. Domnívám se, že důležitá je i komunikace s návštěvníky a zájemci o zvíře. Již při takovém rozhovoru lze odlišit vhodného zájemce o zvíře. Pokud pracovníci komunikovat nechtějí, dělají to nevhodným způsobem, či se ostýchají zeptat nebo si neudělají na zájemce čas, zvířata se pak zbytečně do útulku vracejí. My se zájemcům o zvířata snažíme říci o zvířeti všechno, nezatajujeme žádné jeho negativní vlastnosti. Tyto hovory pak často hrají klíčovou roli i při prezentaci útulku na veřejnosti, nespokojení návštěvníci často nemlčí a o své dojmy se dělí s ostatními veřejně v novinách i na internetu, a tím pádem pak odrazují další zájemce o adopci z tohoto útulku, a pochopitelně i sponzory.


Hodně útulkářů namítne, že vhodní pracovníci do útulku se špatně shánějí, jak se ti podařilo sladit tak vynikající tým nadšenců?

Myslím si, že máme vysoké nároky na lidi, je to náročná práce, kde člověk nesmí hledět na fyzické pohodlí ani na čas, musí umět jednat s lidmi i zvířaty, mít ochotu se dále vzdělávat. Při nástupu všechny zájemce na tyto nároky upozorňuji. Pokud se pracovník snaží svou práci co nejvíce ošidit jako nutné zlo, rychle se s ním rozloučíme. Tato práce je i stresující, pokud se setkáváme s týranými a zanedbanými zvířaty, nepřátelskými majiteli nebo zájemci, kteří se nám nezdají a odmítneme je. Někdy následuje z jejich strany verbální agrese v podobě vyhrůžek a nadávek. I toto pracovník musí s klidem ustát a nenechat se vyprovokovat ke zpětné agresi, takže nervově labilní či přecitlivělý člověk zde rovněž dlouho nevydrží. Naštěstí se pak báječně odreagujeme se zvířaty a i díky tomuto skvělému kolektivu také rozhovorem mezi sebou u kávy, kdy si můžeme ulevit.

Obrazek


Některé útulky by rády zaměstnávaly odsouzené, ale nevědí, jak to mají udělat. U vás takoví lidé pracují. Jaké s nimi máš zkušenosti? Vyplatí se to? A jak se taková spolupráce zařizuje?

Útulky, které se o takovou spolupráci zajímají, by se měly obrátit na probační a mediační službu. Tato služba pak odsouzeným nabízí tuto práci a já pak se zájemci udělám rozhovor o tom, co umí a v kladném případě je zaměstnám. Pokud nejsem spokojena s jejich pracovní morálkou nebo přístupem k práci, není problém tuto spolupráci s takovým jednotlivcem ukončit a ten si pak musí sehnat jiné umístění, kde si může odpracovat povinné hodiny nařízených veřejně prospěšných prací. Protože se jedná většinou o odsouzené za drobnější přestupky (řízení bez ŘP, pod vlivem alkoholu, neplacení alimentů ap.), není těžké narazit na opravdu slušné a pracovité lidi, kteří útulku mohou velmi efektivně pomoci, takže taková spolupráce se určitě vyplatí.


Dalším bolavým místem městských útulků bývá obvykle nezájem ze strany města, zametání problematiky týrání zvířat pod koberec, zvířata vnímají jako nutné okrajové zlo, které jim odčerpává peníze. Jak je to u vás? Je na tento problém nějaký recept?

U nás si absolutně nemohu stěžovat na nezájem ze strany města, protože útulku poskytuje naprostou podporu, nijak nás neomezuje, efektivně řešíme i  případy týrání, dobrá je i spolupráce s právníky zastupujícími město. Máme velké štěstí i ve spolupráci se zástupkyní vedoucího odboru životního prostředí Ing. Naděždou Moučkovou, velkou milovnicí zvířat, která stála u zrodu tohoto útulku. Podařilo se jí přesvědčit radnici a prosadit záměr tento útulek zde vybudovat.  Na oplátku pak městu poskytujeme takovou vizitku, na kterou může být hrdé.

Obrazek


Proč děčínský útulek nemá problém s financemi a naopak se zdárně rozvíjí a rozšiřuje své aktivity?

Jsme chváleni od lidí i v médiích, dobře a rychle umisťujeme zvířata, čímž se snižují náklady na jejich pobyt zde, máme sponzory, takže tím se náklady města na provoz útulku dále snižují. Díky dlouhodobě vedené databázi vyhledáváme majitele zvířat a těm se pak účtují náklady, které vznikly městu v souvislosti s odchytem, péčí či léčením zvířete. Dále prověřujeme rovněž vlastníky údajně nalezených zvířat, např. se jedná o případy, kdy ten samý člověk jednou za půl roku přináší do útulku údajně nalezená štěňata či koťata, která sám množí. A s těmito lidmi je vedeno přestupkové řízení a náklady za tyto zvířata jsou jim opět vyúčtována.


Máte problém se zimní údržbou kotců? Jak to děláte v zimě, když mrzne voda?

V zimě s vodou v miskách tak, že vodu lijeme do plastikových kyblíků, které nám darují např. ve fitcentrech (mají v nich proteinové nápoje) restauracích a školních kuchyních (od hořčice, kečupu ap.). Když voda zmrzne přes noc, kyblík otočíme dnem vzhůru a dno polijeme horkou vodou a zmrzlý špunt vypadne. Ze zmrzlých špuntů si stavíme iglú ;.-). Co se týká podlahy v kotcích, vodu smísíme se sněhem a energicky rozmeteme po podlaze rýžovým kartáčem na tyči, až se z vody i nečistot udělá taková ledová tříšť, kterou pak vymeteme, jde to dobře a podlaha je pak dokonce čistší, než kdy dřív.


Nestrádají psi mrazem?

Pejsci mají u nás dvojkomorové boudy, které jsou zateplené polystyrenem, lidé na zimu přinášejí darem staré matrace, spacáky a deky, které dáváme psům do bud a malé krátkosrsté, choulostivé, oslabené a čerstvě ostříhané pejsky oblékáme do zimních oblečků, takže psi u nás mrazem rozhodně nestrádají. Zimní oblečky nám nosí lidi po svých psech, na Vánoce je i koupí pod stromeček hafanům. Pokud by se někomu chtělo šít či plést, tak nepohrdneme, máme oblečky spíše na malá plemena, avšak potřeba jsou i na větší krátkosrsté a oslabené psy, které je třeba držet v teple. Nejhorší případy přečkávají v zimě příchod páníčka v teple provozní budovy, kde jsou k dispozici pro tato zvířata 2-3 místnosti.
 

V čem má útulek v Děčíně ještě podle tebe rezervy?

Určitě chceme dělat víc akcí pro veřejnost i pejskaře, v současné době začal nově fungovat i útulkový cvičák. Vše ale záleží i na personálním obsazení, není zatím v našich silách výrazný nárůst objemu takové práce stíhat. Dělají se projekty na ohrady pro hospodářská zvířata, protože část odchytů se týká i jich a pak je problém, kam je v útulku umístit, točíme ke psům videa, děláme testy povah každému zvířeti a tyto testy a videa zveřejňujeme u všech psů na internetu  a doplňujeme tak, jak psa poznáváme. Chceme se ještě intenzivněji věnovat práci se zvířaty na jejich socializaci a výcviku a máme v plánu natočit instruktážní kazety k výcviku a výchově psa.


Jak se díváš na možnost uzákonění povinného čipování psů? Pomohlo by to?

Já se domnívám, že je to nutné a vyřešilo by to hodně problémů. Díky čipování se nám podařilo dohledat i psy ze zahraničí. Je však důležité, aby čipovaní psi byli rovněž povinně veterinářem registrováni v registru čipů. Určitě by to pomohlo i tomu, aby se snížil chov v tzv. množárnách a divokých vesnických odchovech kříženců. Určitě by se snížil i počet zvířat v útulcích.

Obrazek

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA