Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zápisky z útulku aneb Našel se tetovaný jezevčík

30. 12. 2012

 Já k útulku: "V sobotu jste říkali, že je tam nalezený tetovaný jezevčík, jestli se to nevyřešilo, dejte mi jeho číslo, zkusím to dnes na plemenné knize, otevírá v 8."
Ošetřovatelka: "Můžeš to zkusit, číslo je 93688."
Já: "Haló, je to plemenná kniha? Můžete mi říct chovatele jezevčíka č. 93688? Ocitl se přes víkend v útulku a majitel ho neshání."
Plemenná knihovnice: "Pes se jmenuje Onyx, narodil se 2007 a chovatel patrně zemřel, ale možná to bude vědět jeho paní, telefon -----, " říká nepravděpodobné jméno.
Přemýšlím, jestli si nedělá srandu, jestli se skutečně tak někdo může jmenovat nebo se mi to zdálo. Nic, telefon jsem se dověděla, tak volám.
Já: "Haló, můžete mi říct majitele jezevčíka, tetovacího čísla 93688? Je v útulku v Krahulčí."
Chovatelka: "No, to choval manžel, on zemřel. Podívám se."
chvíle štrachání
Chovatelka: "Mám tu adresu do Pardubic, jsou to takoví slušní lidi a jak se pes ocitl v Krahulčí? Je to takový rezatý pejsek?"
Já: "Byl nalezen při potulce. Jak se ocitl na ulici, nám neřekl, ano, je rezatý. Nemáte telefon?"
Chovatelka: "Manžel si telefony nepsal!"
Já: "No to se majitelům pěkně prodraží, než jim dojde dopis, když budou platit každý den v útulku!"
Chovatelka: "No to je pravda, ale vida, tady telefon je!" - říká číslo.
Já: "Dobrý den, vám se ztratil jezevčík Onyx?"
Majitelka: "Ne, je vedle mne na kanapi."
Já: "Můžete se podívat na jeho tetovací číslo?"
Majitelka, po chvíli hledající v papírech: "41126, je to hnědý s pálením."
Já, volajíc chovatelce: "Pes má číslo 41126, teď jsem mluvila s majitelkou, je vedle ní. Je taky hnědý s pálením!"
Chovatelka: "Cože? To, že vám řekla? Pes takového čísla by už byl nejmíň stoletý a náš byl rezatý a číslo sedí:"
Já, dostávajíc epileptický záchvat: "Dobře, promluvím s ní znovu, asi se překoukla!"
Majitelka: "Promiňte, podívala jsem se do papírů našeho mrtvého psa, Onyx má číslo 93688! "
Já: "Tak to číslo je zdvojené nebo chybné, tak v tom případě se nedá nic dělat, promiňte a nashle!"
Já v útulku: "Podívali jste se správně na číslo?"
Útulek: "Ne, promiň, teď jsme to zkoumali podrobně, ta předposlední číslice je spíš 9 než 8, je to 93698.
Já blízka infarktu znovu: "Dobrý den, je to plemenná kniha? Můžete mi znovu říct chovatele psa č. 93698? Došlo k omylu v předposlední číslici:"
Plemenná knihovnice: "Ten je dokonce chovný, je to Adolf. Již změnil majitele, současný majitel je pan Křivák, telefon na něj nemáme, dáme vám jen adresu do Nudlova pana Křiváka."
Já: "Tak mi řekněte chovatelskou stanici, pokusím se ji zadat a najít na majitele dle psa telefon na netu:"
Plemenná knihovnice: "No to nedáváme, máte majitele!"
Já, pomalu žeroucí sluchátko a svítící jako kralupský komín od Kaučuku: "Nevíme, jestli je to současný majitel, máte údaje z roku 2009, třeba už ho dal zas dál, navíc psát si s ním je na dlouhé lokty! Mrkněte do počítače, prosím!"
Plemenná knihovnice: "No jo, ale já už si ho zavřela!" vzdychání, klapání ---"Je to Adolf z Kokoří hůrky!"
Hledám Adolfa v google, vyjede mi pytel videí hrdého majitele Chelčicického. Nacházím i inzerát, kdy psa nabízí ke koupi za cenu štěněte, výborně, volám, nikdo nebere, nechávám vzkaz v hlasové schránce a SMS. Po chvíli telefon:
"Chelčický, můžete mi vysvětlit, jak to, že pes je v útulku? Víte vy, jakou má cenu?! To je chovné zvíře, má cenu minimálně 25000!"
Já polykajíc špičatou poznámku, proč tak cenného psa se zbavil za cenu štěnda: "Buďte rád, že je v útulku, jinak mohl skončit pod koly tiráku, pro mne mají všichni psi cenu stejnou, ať je to šampión nebo prašivý starý voříšek, všichni si zaslouží slušné majitele a péči, řekněte mi kontakt na současného majitele!"
Chelčický v rozrušení přecházející do rodné slovenštiny: "Já vůbec nechápu, jak se pes ocitl v útulku takové drahé zvíře, víte vy vůbec, že má zkoušky z norování!? Prodal jsem ho panu Křivákovi!"
Já: "Toho jsem se pokoušela najít na internetu, má tam akorát pozemní linku na svou dřevařskou firmu a ten nebere, asi mu tam lomozí cirkulárka, řádí v kanceláři s motorovkou nebo je v lese."
Chelčický: "Já mu zavolám na mobil." - Následovala přednáška o norování.
Chelčický znovu: "Tak on dal psa někomu z Kotěhůlek, prý je v dobrých rukou, kontakt mi říct nechce, prý ho bude kontaktovat! Prosím, dejte mi vědět, jestli si ho nevyzvedne do zítra, pokud je zadarmo, vezmu si ho."
Mezitím Chelčický volá rozrušeně do útulku, kde prosí, aby psu dali aspoň nažrat a slibuje, že jestli si ho vyzvedne, jestli majitel nemá zájem. Zřejmě má představu, že pes, který je tam od čtvrtka, kdy se našel o hladu a možná se na něj již někde vaři voda a půjde do klobás a v přestávkách ho mlátí tyči, aby maso změklo.
Za pár hodin se do útulku dostavil majitel Ouzo č.3, kontaktovaný Křivákem, který, ač se pes našel již ve čtvrtek, tvrdí, že se mu ztratil až v sobotu.
Majitel Ouzo: "No, já jsem byl pryč, hlídal ho syn, on utíká za čubkami a neposlouchá, tak se ztratil asi dřív  a syn si toho nevšiml, no. Ale proč mi v Kotěhůlkách policajti neřekli, že se našel?" - Zřejmě má pocit, že jeho psa musí znát každý, jako by takových jezevčíků nebyly tisíce.
Útulek: "Jak to, že neposlouchá? Vždyť má několik loveckých zkoušek, ne? Proč vám nedala vědět policie, to se musíte zeptat jich, dokonce odmítli psa převzít od nálezce. Dostaneme 300 Kč za pobyt psa. Proč jste ho nepřehlásil na sebe na plemenné knize, když ho máte víc jak rok?"
Majitel Ouzo: "No jo, v lese loví, ale mně neposlouchá. Pošlete mi fakturu, nemám u sebe žádné peníze, na knize ho přehlásím!"
Crrrr, opět telefon, neznámé číslo: "Jsem předseda chovatelského klubu, chci očistit jméno mrtvého chovatele, tohle přece není možno, on v tom měl pořádek!"
Omlouvám se, vysvětluji a mám chuť jít na panáka, zaškrtit všechny jezevčíky a vyrvat telefon i s kořeny ze zdi.
Každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán, tak čekám, kdy mi nějaký rezavý jezevčík natrhne nohavici.
Jména a reálie byly pochopitelně změněny. ;-)

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA